Jaké dotazy pokládám ministerstvům na základě podnětů?

Každý z nás by rád žil ve skvěle fungující zemi. Když se mi k jedné problematice shromáždí řada podnětů, tak se snažím dotazovat příslušných ministrů nebo úřadů, protože je jasné, že to není náhodné selhání, ale spíš problém v systému. Aktuálně se takhle věnuju problematice pěstounů, rodin dětí s postižením a malých dětí v ústavech. Jak to vypadá?

Níže uvádím dva příklady, kdy z řady setkání na téma náhradní rodinné péče a péče o děti s postižením vzešly interpelace v Poslanecké sněmovně. Na ústní dotaz mají poslanci dvě minuty.

Interpelace ze 6.12.2018 na MPSV ohledně spolupráce krajů s pěstouny.
Text:
„Děkuji za slovo. Pěkné odpoledne nebo podvečer. Děkuji těm ministrům, resp. ministryním, které tady dnes jsou. Nicméně to, s čím jsem ji chtěla interpelovat, je něco, s čím se na mě obrací řada lidí, jak běžných voličů, občanů téhle země, které trápí, že děti nejsou v rodinách, že jsou u nás i nejmenší děti v ústavních zařízeních, tak na druhou stranu pěstounů, dlouhodobých i přechodných, pěstounů čekatelů. Ta problematika je, vím, velmi složitá. Vím, že se náš stát snaží nějakým směrem transformovat tu péči, ale současně přece jen mi stále připadá, že máme velké rezervy.

Moje otázka konkrétně směřuje na to, jakým způsobem Ministerstvo práce propojuje fungování jednotlivých krajů. Oč jde? Máme 14 krajů a ty si různým způsobem připravují své pěstouny a pracují s tím, jak je využívat. Tak se stává, že v jednom kraji jsou plně využití, naprosto na maximum, a jinde čekají. A přitom by i z hlediska nějakého regionálního dojezdu bylo možné využít právě pěstouny třeba ze sousedního kraje nebo nějakým způsobem výrazně sdílet zkušenosti.

Moje otázka tedy je: Jak MPSV podporuje takovou spolupráci? Jak podporuje sdílení zkušeností, sdílení pěstounů, sdílení těch kapacit celkově? A ve finále, jakým způsobem je podpořen dobrý zájem těch zejména nejmenších dětí, aby měly šanci být v rodinách? Děkuji.“

Odpověď bude písemná.

Video zde.

Druhá interpelace ze stejného dne (pořadí vystoupení se losuje a někdy na mě nevyjde řada vůbec!):
Text:
„Děkuji za slovo. Tato interpelace se týká toho, jaké služby náš stát nabízí rodinám dětí s těžkým zdravotním postižením a jaké vlastně máme možnosti při plánované transformaci dětských center nebo kojeneckých ústavů, abychom rozšířili právě podporu rodin, které dneska skutečně horko těžko hledají služby po celé republice. Třeba ty s autistickými dětmi někdy nenajdou vůbec nikde.

Co je úplně klíčové, je nedostatek stacionářů a potom nedostatek možností krátkodobé odlehčovací péče. Vyšlo to jak v nedávné zprávě ombudsmana, tak třeba pro poruchy autistického spektra byla představena komplexní analýza spolku Děti úplňku (detiuplnku.cz/analyza). Ovšem otázka je, jaké budou další kroky, zda se chystá využití stávajících kapacit, zda se chystá podmínění toho, co bude podpořeno třeba dotačním programem ISPROFIN, tím, aby byly naplňovány standardy služeb, které právě třeba pro poruchy autistického spektra jsou hotové, a jestli to bude tak nastaveno, aby se rozvíjely také služby komunitního typu, a nikoliv aby byla podpořena třeba tím dotačním programem ISPROFIN pouze pobytová ústavní zařízení.

Poslední otázka je k výpočtu vyrovnávací platby. Tam jsou totiž dnes právě u financování služeb pro osoby s PAS taková kritéria, která neodpovídají tomu specifickému nezbytnému nastavení služeb. Vlastně bez změny tohoto výpočtu vyrovnávací platby není možné dostupné služby udržet a není možné rozvíjet jejich síť. (Předsedající: Váš čas!) To všechno je na MPSV a samozřejmě na úzké spolupráci s Ministerstvem zdravotnictví. Děkuji.“

Video zde.

Odpověď bude zase písemně.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *