Jaký to je, stát se poslankyní za Piráty?

Pozor, tento příspěvek je osobní a dlouhý. Píšu ho hlavně pro „svoje“ Piráty. Ty, kteří mě znají dlouho, a zajímá je, „jaký to je“ a „proč mě vidí na obrazovce, ale ne v reálu“.

Úvodem chci zdůraznit: pořád cítím obrovskou vděčnost! Je úžasný, že např. nepovedené Plány zlepšování kvality ovzduší, které jsem žalobou napadla coby občanka – komunální zastupitelka, nyní mohu interpelovat jako poslankyně. Přístup k informacím, kancelář, a to, že po sedmi letech mám za veřejnou práci plat a možnost platit úžasnou chůvu – díky za to!

Nicméně realita je přece jen barvitá.

Jak vypadá poslanecká rutina co do plánování času?

V běžné dny mám budík na 6.42, v 8.10 odcházím a jen tak tak stíhám na tramvaj. Do Sněmovny s Melíškem dorazím cca v 8.50, předat a honem do sálu. Jednání jsou od 9 ráno a končí většinou v sedm (tedy po desíti hodinách), ale nedá se to předvídat a musím počítat i s devátou večerní. Většinou domů dorazím v osm nebo čtvrt na devět – a mám tak dvě hodiny na čtyřletého Jeronýma. Když je schůze nebo jednání do večera, je to samozřejmě náročnější. Melichárka navíc cca 2 hodiny denně (v součtu) kojím.

Aktuálně nestíháme projednat předložené zákony v průběhu dvou týdnů a budeme jednat tři týdny ze šesti – jak ukazuje můj veřejný kalendář.  Další dva týdny jsou výbory, což znamená, že končíme zhruba v šest – a já jsem doma v sedm. Poslední, poslanecký, týden si organizuju sama a snažím se v něm stihnout různé semináře a koncepčnější práci. Současně si dávám schůzky se zástupci mnoha organizací a samozřejmě s občany (taky je možné domluvit si se mnou telefonickou schůzku – tj. hovor v pevně daný čas).

A jak vypadá povaha úkolů, které řeším?

Primárně jde o zákony, které přijdou na pořad jednání – tedy zjišťovat podklady a dávat stanoviska k sociální problematice a politice zaměstnanosti. Dál si samostatně volím agendu z téhle oblasti – aktuálně hoří fungování Úřadů práce (kvůli změně v dokladování Příspěvků na bydlení) a za urgentní považuju i to, že se u nás rutinně novorozenci dávají do ústavů např. v Plzni ve fakultní nemocnici; dlouhodobě se pak v Pirátech věnujeme dostupnému bydlení a souvisejícímu bydlení sociálnímu a já to mám na starost. Jako místopředsedkyně mám k tomu zodpovědnost za upgrade strany a trávím s ním tak 5-10 hodin času týdně, minulý týden ale i 15 hodin.
Navíc  se výběrová řízení ukončila až na konci ledna popř. v únoru, tudíž někteří spolupracovníci budou plně volní až od dubna a mnozí nastoupili teprve nedávno. Zatím se tedy leccos zajíždí a mrzí mě to, ale např. vyřizování e-mailů je pořád s prodlevami..

Největší trápení: roztříštěnost informačních kanálů.

Tohle určitě znáte mnozí. V kombinaci s dlouhými pracovními bloky a s těžkou předvídatelností jejich konce, představuje velkou výzvu roztříštěnost komunikačních a informačních kanálů. Jak si poradit s permanentním tříděním a organizováním zpráv a úkolů, které přišly po Facebooku, messengerem, mailem, do sms, vyplynuly z telefonického hovoru, z osobního rozhovoru anebo z podatelny v Redmine? Přišla jsem na svůj osobní systém „vše připisovat na velký papír pro dnešní den“.  Na formát A3 se vejde hrubý harmonogram (ten si plánuju večer předem) a zbyde místo pro vpisky a vynořivší se drobnosti. U větších věcí pracujeme s asistentkami na tom, aby vše plynulo do kalendáře a archiv do Onenote. A pro představu: klidně mi přijde i 80 mailů denně a 30-40 zpráv messengerem, plus diskuze na Facebooku. A současně to je samozřejmě dobře! Díky za to, že jste, že se ozýváte, že po mně chcete řešení ve věcech, které vás trápí a já za ně nesu zodpovědnost a můžu iniciovat změnu.

Na koncepčnější práci je nicméně potřeba klid (srovnejte kalendář).  Různé studie napovídají, že pocit velkého přetížení je důsledek multitaskingu kombinovaného s nutností rozhodovat. Nejvzácnější je pro mě tudíž v posledních měsících plná, soustředěná pozornost, nerušená vrněním telefonu, pohotovostním módem na možné hlasování v plénu,  nebo prostou únavou po mnoha hodinách přepínání z jednoho do druhého.

A z čeho mám radost?

Nejvíc mě těší, že už mám představu, kolik času zabere zorientovat se v určité problematice a zmapovat možné cesty zlepšení (cca měsíc, s plánováním schůzek spíš měsíc a půl). Delší přípravu žádá projekt „finančně dostupné bydlení“ a souvislosti se zákonem o sociálním bydlení. Aktuálně připravuju ve spolupráci s dalšími na květen kulatý stůl ke „svaté hodince“ (o významu první hodiny po porodu) a věnuju se souvislostem vyplácení dávek v hmotné nouzi prostřednictvím poukázek (mj. ve formě spolupředkládání pozměňovacího návrhu zákona). Mou dosavadní práci shrnují tyto mediální výstupy. Za nejdůležitější považuju vytrvalé upozorňování ministryně i dalších na špatnou situaci na Úřadech práce a přípravu pozměňovacího návrhu zákona č. 117/1995 Sb. u změny v paragrafu 25, kterou po měsíční analýze situace považuju za kořenovou příčinu problémů.

Takže: proč se neobjevuju na pražských pirátských setkáních?

Protože jsou kolem osmé večer, a já bývám úplně vyšťavená. A navíc to je doba večerního kojení. Melíškovi je 9 měsíců a postupně samozřejmě začíná jíst, ale ranní a večerní mlíko mu musí vynahradit ten šrumec přes den, a doplnit „denní dávku maminky“.

Ještě jednou díky za podporu, snažím se vše dělat s nejlepším vědomím a svědomím – a třeba vás napadne, jak se do mé gesce zapojit, mít aktivní spoluúčast a přidat ruku k dílu. Budu moc ráda. Zdůrazňuju ale: nemůžu se věnovat všemu. Podněty sbírám – a prioritizuju.

Zatím nabízím zmíněné schůzky v kanceláři i po telefonu, a plánuju návštěvu pirátských akcí – chystám se do Prostějova a Hradce Králové na květen. I takhle vypadá realita toho, jaký to je stát se poslankyní ve straně, která chce soudržnou společnost. Společnost, v níž poslanci mohou přispět k tomu, ať jde život prožít s radostí a ne jen „probojovat a prosoutěžit“:-).

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *